Přehlídky tzv. monstrozit, lidských kuriozit či abnormit tvořily nedílnou součást moderní populární kultury 19. i 1. poloviny 20. století. Inscenovaná vystoupení „obrů“, „siamských dvojčat“ nebo „exotických divochů“ lákala návštěvníky ke konfrontaci s jinakostí a ke společnému ohledávání představ o tom, co bylo v dobových souvislostech považováno za normální či nenormální. F. Herza sleduje kulturu vystavování kuriozit v celé šíři jejích nejrůznějších projevů a podob od konce osmnáctého století až po období meziválečného Československa. V pozadí tohoto zkoumání přitom stojí naléhavá otázka po tom, jak představy o ab/normalitě a vtělených odlišnostech mezi lidmi limitují naše každodenní životy i možnosti solidarity a spolupráce napříč nejrůznějšími společenskými rozdíly a pozicemi.