Jan Pařez

Česko-anglický příruční slovník genealogický

Úvod

K myšlence pokusit se o napsání česko-anglického slovníku pro genealogy jsem se dostal při konzultacích o českých genealogických pramenech se svým přítelem, v Čechách žijícím Tomem Zahnem ze Spojených států amerických. Tehdy jsem si uvědomil, jak komplikované je komunikovat prostřednictvím histo-rických výrazů (koneckonců i o nich), a převádět je, nikoliv překládat, do jazyka národa, který má zcela jiné historické pozadí než malá středoevropská země. Po nějakém čase jsme byli seznámeni s již existujícím vel-mi zběžným náčrtem obdobného slovníku, jehož autorem byl tehdy již zemřelý prof. V. Kasalický. Jednalo se v podstatě o prvotní návrh, čítající asi 40 stran nor-movaného strojopisu. Kromě toho, že v tomto náčrtu byly postrádány některé klíčové genealogické termíny, výběr hesel nebyl zcela vhodný a uvedené výrazy nebyly tehdy podrobeny lexikografické kontrole, takže jejich značná část nebyla vyhovující po stránce význa-mové a tudíž byla anglofonnímu uživateli nesrozumi-telná. Je však spravedlivé zmínit na tomto místě jméno prof. Kasalického, a to především díky myšlence, se kterou přišel a která přiměla Toma Zahna i mne k tomu, abychom se rozhoupali k systematické práci na slov-níku, jehož byl řečený náčrt jednou z hlavních inspirací.
Sestavit jakýkoliv slovník je značně komplikovaná záležitost. Oborový slovník v tomto případě dvojnásob. Zatímco lexikum našich sousedů ve valné většině reflektuje po významové stránce i naše prostředí (lze hovořit o tom, že české dějiny jsou bilingvní), o angličtině se to říci rozhodně nedá. Ostrovní „splended isolation“ přes všechnu nadnacionální (panevropskou) latinskou kulturu nesla své plody celá staletí a je tomu tak pochopitelně i dnes. Pokud jsme v současnosti jen s obtížemi schopni sjednotit se (v rámci evropských států) na významu základních výrazů užívaných pro základní evidenci a popis archiválií, těžko důsledně sjednotit terminologii těchto archiválií užívanou před staletími. Chybějí bohužel společná slova pro historické reálie, vztahy a události. Jsme tedy nuceni improvizovat a opisovat. To je první úskalí tohoto slovníku.
Při shromažďování hesel jsem byl nucen zaměřit se určitým směrem. Pokud by byl slovník orientován striktně na genealogické termíny, byl by velmi stručný. Protože se však domnívám, že s genealogií souvisejí i další pomocné vědy historické a že není možno jí odlučovat od historického pozadí, pokusil jsem se do slovníku zahrnout i základní výrazy z těchto oblastí. Vybral jsem i řadu termínů z archivnictví a knihovnictví a to nejen kvůli té části slovní zásoby, která se týká pramenů a jejich uložení, ale i proto, aby uživatelé slovníku měli ulehčenou komunikaci s pracovníky archivů a knihoven (a naopak). Stejně tak jsou tu hesla z oblasti dějin správy (především týkají-li se státních orgánů, souvisejících se svolováním k emigraci) a značný počet termínů, vztahujících se k historické chronologii, pro potřeby datování.
Zařadil jsem i hesla, která se týkají české státnosti a státních idejí; nejde jen o názvy některých důležitých mezníků v českých dějinách, ale i ty, které jsou součástí českého dějinného povědomí a tak se často v symbolických souvislostech objevují v českých pramenech i v Americe (např. Přemysl Oráč).
Je pochopitelné, že nejdůležitějí byly pro mne výrazy a obraty užívané v pramenech, a to jak v podobě současné, tak zastaralé. Vycházel jsem v tomto případě z praxe a z množství materiálu, nasbíraného nejen v matrikách, ale i v pozemkových knihách, městských knihách, katastrech, urbářích a dalších typech písemných pramenů. Příčiny úmrtí, které jsou uváděny v matrikách zemřelých a které jsou důležitým zdrojem informací nejen pro genealogy, ale i pro demografy a další specialisty, byly zpracovány ve značné šíři. Přitom jsem se mohl spolehnout na vynikající Latinsko-německo-český slovník nemocí, úrazů a příčin smrti (Praha, 1995) od B. Lutonského a J. Černého.
Jak již bylo řečeno výše, pokusil jsem se zachytit i některé zastaralé výrazy nebo fráze, které byly často užívány především ve farních matrikách. Nebylo však možno vzít v úvahu slovní zásobu starší češtiny, ani nářeční výrazy (kromě několika výjimek u nejzákladnějších genealogických výrazů) a to nejen kvůli tomu, že by rozsah slovníku neúměrně narostl, ale i proto, že sama česká lexikografie leckdy dostatečné informace neposkytuje.
Některé historické výrazy, které jsou sice přeložitelné, ale smysl mají jen v kontextu českých dějin, např. Říjnový diplom nebo Berní rula, byly opatřeny stručným výkladovým heslem, samozřejmě především pro ty, jejichž mateřštinou je angličtina. Proto nejsou tyto vysvětlivky z hlediska dějepisu zdaleka vyčerpávající.
Na závěr jsem zařadil několik příloh. Příloha I je česká abeceda. V Příloze II jsou uvedena ta osobní jména, jejichž česká a anglická podoba je odlišná. Příloha III obsahuje názvy nejvyšších českých zemských a dvorských úřadů.
Nedělám si iluzi, že by slovník mohl být úplný, to ani není možné. Doufám jen, že představuje první krok v dosud nepříliš probádané oblasti a že alespoň částečně poslouží svému účelu.
Na závěr musím vyjádřit díky Tomovi Zahnovi nejen za velmi potřebnou pomoc při zdolávání význa-mových bariér mezi češtinou a angličtinou, ale i za jeho podíl na zpracování některých hesel, např. z oblasti řemesel. Bez jeho pomoci by slovník patrně ani nespat-řil světlo světa.
Poděkování patří i PhDr. Milanovi Bubnovi z ja-zykového centra Filosofické fakulty University Kar-lovy, který provedl odbornou revizi slovníku a opravil mnohé, co bylo nad moje síly. Zvláště mu děkuji za vyjasnění anglických výrazů pro české zemské a dvor-ské úředníky. Také jeho Encyklopedie heraldiky se mi stala v mnohém vzorem i zdrojem.
A konečně děkuji své ženě nejen za podporu ve chvílích dotírající skepse a jistých planých sporů, ale také proto, že dokázala po řadu měsíců tolerovat moje okázalé ignorování objektivní reality.
Autor