Pavel Preiss

František Julius Lux – západočeský rokokový malíř

Monografie o životě a díle tohoto malíře provázená 92 vyobrazeními, z toho 55 byrevnými. 

Výpravná kniha na křídovém papíře, formát B5, 216 stran, vázaná (V8), náklad 500 kusů.

Distribuci zajišťuje: 

Muzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice č. 1, 331 41 Kralovice, e-mail: mtynice@iol.cz, tel/fax 0182/396410

Jméno Františka Julia Luxe se objevuje v plzeňských dokumentech teprve když mu bylo udělováno měšťanství. O jeho rodišti, původu a národnosti, ba ani datu narození není nic známo, stejně jako o jeho uměleckém školení a předchozím působení. Pouze ze záznamu o Luxově úmrtí lze usoudit, že v roce své smrti 1764 byl dvaašedesátiletý a že se tedy nejspíše narodil roku 1702; je ovšem známo, že veškeré tehdejší zápisy jsou obvykle značně nepřesné. V registru nově přijatých měšťanů je ke dni
19. ledna 1725 zápis, že „František Lux malíř po složení náležitých rekvisitův jest za spoluměštěnína zdejšího přijat a přísahu vykonal“. Jako „vděčnost“ složil obvyklý poplatek za získané měšťanství – 16 tolarů.

Luxova umělecká výuka bývala spojována se jménem Václava Vavřince Reinera, a dokonce se vyskytlo i tvrzení, že se sám přímo za jeho žáka prohlašoval. Ale mezi Reinerovými žáky, vypočítávanými jeho nejstaršími životopisci, Lux nikdy uváděn nebyl. Jan Quirin Jahn ve svém již citovaném popisu cesty po západních Čechách roku 1797, uloženém v Jahnově pozůstalosti v Archivu Národní galerie v Praze, uvedl, že Lux, obecně podle svého druhého křestního jména nazývaný Julius, byl rodákem z Plzně a žákem Jakuba Antonína Pinka, což zní dost pravděpodobně; označil-li ho na jiném místě jako žáka Brandlova, mínil to jen ve smyslu umělecké orientace, u olejových obrazů ne bez oprávněnosti.

Ve svých zprávách o umělcích českého baroka, otiskovaných na pokračování v lipském sborníku roku 1772, vnesl Jahn značnou nejasnost do otázky Luxova rodového původu. Uvedl zde malíře Franse Julia Luycxe jako potomka vídeňského dvorního malíře Franse Luycxe (1604–1668), rodáka z Antverp a vyučence Rubensovy dílny, který byl jako plodný módní portrétista povýšen do šlechtického stavu s predikátem „von Luxenstein“. Luycx je v Praze doložen 29. srpna 1652 na Malé Straně, ale jen jako jeden z kmotrů (compater) při křtu Jana Františka, syna Jiřího Kauffera ze Sturmwehru a jeho manželky, rozené Leuxové z Leuxensteinu, nejspíš sestry bratří Luycxů, z nichž se jako další „spolukmotr“ účastnil křtu také Gerhard, „aulae caesareae mercator“, tedy patrně obchodník s titulem dvorního dodavatele; Frans je tu uveden jako „camerae caesareae pictor“, tedy komorní malíř, a asi nejmladší Adam bez profese nebo titulu. V Praze pobývající František Luycx (Leux) z Luxensteinu, stejnojmenný syn vídeňského portrétisty, ale nebyl malířem, nýbrž šacmistrem a radou české královské komory – „Reg. Boem. Camarae Consiliarius et Thesaurarius“, jak je uveden v posledním z několika zápisů v matrice pokřtěných u katedrály svatovítské, kde jsou ze synů registrováni Kajetán Josef (19. února 1691), Karel Daniel Vincenc Antonín Florián (11. dubna 1692) a Jan Josef Maria Blažej (2. července 1695); poslední zápis z 16. prosince 1701 se týká pokřtění děvčátka. František Lux se stal šacmistrem a tím také správcem obrazárny na Pražském hradě po smrti známého řezače kamenů Ferdinanda Eusebia Miseroniho (1684) a ujal se tak zjevně z vídeňské dvorní protekce úřadu, o který se v nástupnictví po svém otci ucházel marně Miseroniho syn Giovanni Ottavio Miseroni. Tento úřad, v němž mu byl k pomoci v tomtéž roce nastoupivší dvorní malíř a inspektor obrazárny Kristián Schröder, zastával Luycx pečlivě až do své smrti roku 1714. Tato data by v zásadě připouštěla možnost, že by František Julius mohl jeho synem být, ale nezdá se to být pravděpodobné. Z Jahnova stručného konstatování, že potomci Franse Luxe z Luxensteinu žili prý ještě za jeho doby v Praze a že jeden z nich, kterého jmenuje Julius František Lux, se také zabýval malířstvím a žil ještě roku 1719 v Praze, není ani jisté, zda měl vskutku na mysli plzeňského malíře, jehož některé obrazy ho zaujaly na cestě po západních Čechách. S ním ztotožnil Jahnem uváděného malíře až Bohumír Jan Dlabacž, když Františka Julia prohlásil za blízkého příbuzného, ba prý snad dokonce syna vídeňského dvorního malíře a opakoval po Jahnovi, že žil v Praze onoho zmíněného roku 1719; pod heslem Julius František Luycx z Luxensteinu představil některá díla plzeňského malíře. Dlabacžův zjevný omyl byl pak nekriticky přejímán a rozvíjen dalšími lexikografy umění.