V Zemi Šahrzád sepsala autorka své prožitky z let 2013–2016, kdy jako žena diplomata pobývala v íránském Teheránu a z bezprostřední blízkosti poznávala íránskou každodennost i život vyšších vrstev, účastnila se společenských událostí, starala se o rodinu a odstála si nezanedbatelný čas v dopravních zácpách. Ve svém vyprávění mísí vlastní zážitky s obecnými fakty o asijské zemi, z níž k nám povětšinou přicházejí zprávy o potlačování ženských práv a náboženském fundamentalismu. Autorčinou snahou není za každou cenu rozbíjet zažité představy, ale ukázat, že za nimi se skrývá mnohem bohatší a členitější prostor.

Tato přelomová monografie z pera Vojtěcha Šustka, určená odborným i laickým zájemcům o dějiny druhé světové války, okupace Československa a protinacistické rezistence, popisuje jedno z nejdramatičtějších období našich moderních dějin a je vyvrcholením autorova dlouholetého bádání o atentátu na Heydricha a jeho důsledcích. Autor zde navazuje na své (prozatím) čtyřsvazkové monumentální ediční dílo Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava. Edice historických dokumentů (vyd. 2012–2022). Monografie je rozdělena do dvou tematicky propojených částí: I. Akce československého domácího a zahraničního odboje proti Heydrichovi; II. Dopad poheydrichovského teroru na českou společnost. Součástí publikace je výpravna obrazová příloha od Jaroslava Čvančary obsahující 170 dobových vyobrazení, v řadě případů dosud nepublikovaných. Kniha je opatřena seznamem pramenů a literatury, anglickým resumé a jmenným i místním rejstříkem.

Když se J. A. Komenský dostal ve svém Věcném pansofickém slovníku k pojmu historia, začal etymologií: „Slovo je odvozeno od historeo vidím, hledím. Vlastně je to tedy to, co člověk viděl na vlastní oči.“ Není však historie něčím, co už z definice minulo, a stěží tak může být dostupné smyslovému poznání? V období raného novověku byla taková maxima nejen myslitelná, nýbrž explicitně proklamovaná. Zdaleka přitom nešlo o pouhý básnický obrat. Jednalo se o celý soubor textových, epistemologických a grafických praxí, s jejichž pomocí se historiografie šestnáctého a sedmnáctého století profilovala jako modelový empirický postup produkce a reprezentace vědění. A třebaže dějepisectví Jednoty bratrské je zpravidla nahlíženo jako typický příklad konfesijně vyhraněné produkce, která rezignovala na základní historiografický imperativ psát o dějinách sine ira et studio a nekriticky hájila stranické zájmy společenství, v jehož službách stála, v kontextu empirické epistemologie a jejích centrálních kategorií se dostává do jiného světla

Pevnosti, hradby a opevnění jsou tématem dějin vojenství, dějin stavebnictví i dějin každodennosti. Byly budovány k vojenským účelům, proto jsou spojeny s válkou, obranou, logistikou, často s lidským utrpením. I tak zůstaly důležitými centry v měnící se krajině – vždyť byly místem k životu. Zůstaly jím i poté, kdy ztratily svůj vojenský význam. Pevnost totiž umí spoluutvářet obrysy vnitřního světa osob, které čerpají důležité impulzy z minulosti místa, v němž žijí, a pociťují nejen silné závazky k jeho dějinám, ale také – a možná více – odpovědnost k jeho dalšímu rozvoji i k lidem, kteří v něm žili v dobách dávno i nedávno minulých. Tomuto tématu se věnuje druhý svazek ediční řady Militaria academica, který vychází z příspěvků 12. pardubického bienále a jehož vydání podpořila Fakulta filozofická Univerzity Pardubice.

Jako každý sudý rok, i letos vychází další svazek Vlastivědného sborníku Muzea Šumavy v Sušici. Kromě studií z oblasti archeologie a historie zde čtenář nalezne materiály, tentokrát rozsáhlejší než jindy, aktuální zprávy, recenze a anotace regionální literatury; publikace obsahuje též barevnou obrazovou přílohu.

Exilové osudy katolických měšťanů prchajících z husitských měst – zejména z Prahy a Kutné Hory – jsou dlouhodobým reziduem bádání o husitských válkách. Jako součást širšího tématu exilu z husitských Čech a Moravy dokreslují jejich životní dráhy obraz každodennosti v pohnuté době a poskytují mnohdy překvapivé poznatky k „jiným dějinám husitské revoluce“. Exilová vlna katolického obyvatelstva z husitských Čech a Moravy zároveň představuje unikátní migrační fenomén střední Evropy v pozdním středověku. Má se za to, že z husitských měst na počátku bouřlivého období odešla přinejmenším desetina obyvatelstva. Jelikož se často jednalo o movité německé kupce, události tak vedle konfesní rozmíšky nepostrádají ani silný sociální a nacionální rozměr. Kniha je v prodeji V Masarykově ústavu a archivu akademie věd (odkaz níže).

Soubor odborných statí věnovaných Aleně M. Černé, přední diachronní bohe­mistce a dlouholeté vědecké pracovnici oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, u příležitosti jejího životního jubilea. Autory příspěvků jsou jazykovědci a historikové z tuzemských i zahraničních akademických nebo univerzitních pracovišť. Jejich studie reflektují jubilantčiny široké odborné zájmy, zahrnující problematiku lingvistického zkoumání starších fází češtiny, zejména jazyka lékařských knih nebo života a tvorby Daniela Adama z Veleslavína, včetně jejich edičního zpřístupnění, i velkou míru organizace mezi­oborové spolupráce, kterou jubilantka iniciovala a jíž se soustavně aktivně účastní. Bez povšimnutí nezůstala ani oblast digitálních humanitních věd, protože právě Alena M. Černá je vůdčí osobností v oblasti prezentace výsledků jazykovědných, resp. filologických pozna­tků prostřednictvím internetu; především její zásluhou vznikl stěžejní webový portál Vokabulář webový. Součástí sborníku je též kompletní bibliografický soupis jubilantčiných prací.

Rozsáhlá biografie Josefa Ambrože Gabriela (1820–1880), dnes již méně známého regionálního politika, literáta a účastníka českého národního hnutí 19. století. V mládí se účastnil v Praze revolučního dění roku 1848, v letech 1861–1867 byl purkmistrem v Sušici, zároveň se stal i poslancem zemského sněmu. Byl též prvním starostou sušického samosprávného okresu. Projevoval se jako podporovatel umělců (vydával např. dílo Václava Klimenta Klicpery). V 70. letech se stal notářem v Bechyni. Ekonomické potíže a psychické problémy jej nakonec dohnaly k sebevraždě (1880). Autor dále sleduje následné osudy rodiny, především jeho tří dcer, jakož i Gabrielův "druhý život". Gabrielova životní dráha je vylíčena na pozadí bouřlivé doby i jeho sociální vrstvy. Kniha je bohatě ilustrována a doprovozena jmenným rejstříkem.