Práce jako na kostele… Dodnes užívané rčení vypovídá také o náročnosti kněžského povolání. Jsou občasná postesknutí dnešních duchovních na množství práce opodstatněná? Jak na tom byli jejich předchůdci? Tato publikace by ráda byla příspěvkem k hledání odpovědí. Činí tak zejména v dochovaných písemnostech z farního úřadování v dlouhém 19. století, a to ve východní části královéhradecké diecéze. Záměrem textu je postihnout různé role duchovního správce v tomto období. Představuje je jako individuality, vidí je jako „náboženské profesionály“ – udělovatele svátostí a svátostin, celebranty či kazatele. Dále vystupují jako katecheté a školdozorci i jako iniciátoři různých duchovních aktivit (poutí, lidových misií, bratrstev a spolků), ale též jako součást širších vazeb – ve vztahu k obyvatelstvu své farnosti, k zaměstnancům, k předchůdcům i následovníkům či k světské a církevní vrchnosti. Dále je farář zachycen jako správce zádušního i obročního jmění, movitého majetku, nadačního jmění i jako garant chudinské péče. Stranou nemohly zůstat proměny, k nimž v tomto směru během zmíněného období došlo – některé role zůstaly proti změnám doby téměř imunní (udílení svátostí, celebrování bohoslužeb), jiné prošly zásadní proměnou (působení ve školství).

Kniha připravená týmem předních historiků a historiček pod vedením Martina ­Čapského otevírá v české historiografii dosud málo prozkoumané téma: počátky institucionalizované sociální kontroly v pozdně středověkých městech. Předkládaná interpretace městských nepokojů v 15. a 16. století spojuje přístupy moderní urbánní historiografie s rozsáhlou archivní heuristikou. Na městskou politiku sledovaného období je nahlíženo prizmatem změny doložené v řadě říšských měst. Model vyjednávání konsensu mezi městskou radou a vlivnými korporacemi začal v pozdním středověku ustupovat nové politice magistrátů, které se opíraly o novou městskou byrokracii, jež jim umožňovala plošně kontrolovat celý městský prostor. Podobné tendence se nyní podařilo doložit i v českých zemích, a to včetně nástrojů, kterých městské rady k plošné kontrole využívaly. Posilování sociální kontroly přitom nebylo projevem dominance městských rad, ale probíhalo na různých úrovních a přes dílčí protesty (například vůči volnému vstupu rychtářů do domů) i za obecného souhlasu většiny měšťanů.

Třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (z. 1400) se do obecného povědomí zapsal především svými spory s králem Václavem IV., které vedly k umučení Jana z Pomuku (později svatořečeného Jana Nepomuckého). Mnohem méně je známo, že Jenštejn byl plodným a nadaným literárním tvůrcem, jenž ve svém rozsáhlém díle reflektoval palčivé problémy tehdejší doby, stěžejní otázky lidské existence i hlubokou osobní zbožnost. Právě tomuto rozměru Jenštejnova působení je věnována naše kniha. Přináší první kritickou edici kompletní sbírky arcibiskupových soukromých modliteb (Oraciones) s českým překladem a začleňuje ji do kontextu jeho životních osudů i stavu zpřístupnění jeho tvorby. Sbírka zahrnuje osmnáct prozaických i veršovaných modliteb, které vydávají jedinečné svědectví o Jenštejnově niterném duchovním životě, o jeho obavách i nadějích. Svou autentičností a naléhavým tónem však tyto texty mohou oslovit rovněž dnešního člověka, a získat si tak srdce čtenářů i po šesti staletích od svého vzniku. Kniha vychází ve spolupráci s Ostravskou univerzitou jako svazek A/8 ediční řady "Interpretationes".

Soubor odborných statí a dalších příspěvků věnovaných Petru Nejedlému, přednímu diachronnímu bohemistovi a dlouholetému vědeckému pracovníkovi oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, u příležitosti jeho 70. narozenin. Příspěvky tuzemských i zahraničních autorů reflektují jubilantovy široké, nejen odborné zájmy, zahrnující problematiku lingvistického zkoumaní starších fází češtiny, zejména slovní zásoby, s přesahy do historie, slavistiky, etymologie nebo klasické filologie. Bez povšimnutí však nezůstala ani oblast pedagogická, která se u jubilanta neomezuje jen na působení ve vzdělávacích institucích, ale promítla se také do jeho činnosti související s organizací Olympiády v českém jazyce. Součástí sborníku je též kompletní bibliografický soupis Nejedlého prací.

Druhé, upravené a rozšířené vydání komentované antologie textů nejvýznamnějších latinských pramenů ke slovanskému pohanství (první vydání 2017). Ve dvojjazyčném, latinsko-českém vydání se stručnými úvody, kritickým aparátem a výkladovými poznámkami systematicky předkládá čtenáři zmínky o náboženství, svatyních, bozích a zvycích starých Slovanů na Balkáně, v Polabí a Pobaltí, o christianizaci Pomořanska a Rujány či o údajných pohanských přežitcích v lidové kultuře středověkých Čech a Polska. Mimořádně cenná svědectví přinášejí rozsáhlé úryvky ze Životů biskupa Oty Bamberského, pojednávající mimo jiné o kultu bohů Triglava a Gerovita v Pomořansku, anebo obsáhlé pasáže z Činů Dánů Saxona Grammatika, vyprávějící o pádu svatyně boha Svantovita v rujánské Arkoně. Oproti prvnímu vydání je kniha rozšířena o šest nových textů.

Bible kralická zaujímá v bohaté tradici českých převodů Písma postavení výjimečné. Specificky český nápravný směr středověké západní církve, jednota bratrská, vytvořila soustředěným kolektivním úsilím svých vzdělaneckých elit vybroušený a jednolitý převod z původních jazyků a soudobých nejlepších protestantských překladů. Po šestidílném vydání, v němž novozákonní svazek představoval revidovaný a v poznámkovém aparátu výrazně rozšířený Blahoslavův překlad, následovaly další edice. Nejpodrobněji komentovaným biblickým dílem bratří se stalo druhé vydání posledního dílu Šestidílky, samostatně publikovaný Nový zákon z roku 1601, na němž se výrazně podílel kalvinisticky orientovaný biskup Zachariáš Ariston. Právě zmíněná úprava z počátku 17. století, v níž se završuje předbělohorská bratrská tradice komentovaného novozákonního překladu a jež předznamenává znění poslední Kralické bible z roku 1613, je nyní čtenářům předložena v kritické edici, zachycující všechny jazykové varianty od Blahoslavova prvního vydání Nového zákona z roku 1564 do poslední kralické verze z roku 1613 a hlavní dobové cizojazyčné předlohy, z nichž bratří mohli čerpat. V dějinách vědeckého úsilí se tak díky kolektivu bohemistů a biblistů poprvé uskutečňuje myšlenka, o jejíž realizaci usilovaly generace předchozích badatelů: kritické vydání novozákonního textu Bible kralické.

Biografie hraběte Františka Thun-Hohensteina (1809–1870), z děčínské větve rodu, významného podporovatele a organizátora umění, filantropa, politika a památkáře. Thun, sám výtvarně nadaný, byl činný zejména ve Společnosti vlasteneckých přátel umění a v Krasoumné jednotě. Stál rovněž u počátků české památkové péče a představoval jednu z klíčových osobností v dějinách dostavby Chrámu sv. Víta v Praze. Autorka kromě veřejného působení hraběte Thuna sleduje také jeho soukromou sféru, zabývá se rodinným zázemím a vztahy, dětstvím, výchovou a vzděláním v kontextu rodinných strategií. Thunův pozdější mesalianční sňatek, v jehož důsledku přišel o nástupnictví v rodovém fideikomisu, nahlíží jako vyvrcholení hlubšího osobního a generačního konfliktu zejména s otcem. Kniha je opatřena barevnou obrazovou přílohou, anglickým resumé, jmenným rejstříkem a bibliografií. Publikace je 26. svazkem řady STUDIA HISTORICA, vydávané FILOZOFICKOU FAKULTOU UNIVERZITY JANA EVANGELISTY PURKYNĚ v Ústí nad Labem, která ji také distribuuje.

V roce 1487 vyšel v Praze u anonymního tiskaře, snad Martina z Tišnova, první český tisk žaltáře, který představuje nejstarší známý záznam čtvrtého překladu žalmů z latiny do staré češtiny. Tento přelomový překlad, stojící na pomezí staro- a středněčeského období, překonává předchozí převody především důrazem na srozumitelnost textu a užitím soudobých jazykových prostředků. Tato publikace přináší kritickou edici uvedeného prvního pražského tisku Knihy žalmů včetně předmluvy, deseti chvalozpěvů, hymnu Te Deum a Athanasiova vyznání víry. Text je opatřen poznámkovým aparátem s kritikou textu a s různočtením. Edici je předeslána studie, která se zabývá okolnostmi vydání Prvního tištěného žaltáře, jeho uspořádáním a pěti dochovanými exempláři, dále přináší jazykový popis čtvrtého překladu žalmů a sleduje jeho tradici v tiscích a rukopisných opisech z konce 15. a počátku 16. století. Součástí knihy jsou rejstříky a přílohy (tabulky, soupisy, grafy, stemma, barevná obrazová příloha). Kniha vychází ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český AV ČR.